Nicole: Jak se peru se stresovými situacemi ve sportu i ve škole

Od Nicole Dostálová

Téma stresu se se mnou táhne už od dětství. Dlouho jsem nevěděla, jak si s ním poradit, teď už ale tuším, jak na to…

Hraji profesionálně plážový volejbal a dříve jsem se věnovala krasobruslení. Poprvé jsem pocítila tlak právě při sportu, když přišly první závody, a ten stejný pocit mám stále v sobě. Za tu dobu se vůbec nezměnil. Byla jsem šestiletá holka, od které okolí očekávalo nadprůměrné výsledky, jak ve škole, tak na ledě. Za špatné známky přicházely zákazy, za průměrné výsledky na závodech výčitky, řev a můj pláč.

Denní tipy pro lepší život 👍

Pošleme vám každé ráno jeden tip. Pohodlně do Messengeru. Proč používat režim Letadlo, jak denně vypít víc vody a spousta dalších užitečných tipů. Přidejte se ke stovkám odběratelů!

Celou noc před závody mě bolelo břicho a nemohla jsem usnout

Tenkrát se mnou na mé psychické stránce nikdo nepracoval. Taky proč by měl, u šestileté holčičky? Nikdo mi neřekl, že bych si závody měla užívat a samotnou mě to ani nenapadlo. Brala jsem to jako tvrdý dril, kde vyhrají ti, co nejvíc makají.

Doma se neustále řešilo, proč mi to na tréninku nejde, co všechno jsem zkazila a proč jsem se rozbrečela. Další den se zase propírala špatná známka ve škole. Samá negativa, díky kterým jsem na slova „musíš“ a „nesmíš“ do dneška alergická. Moje dětství hodně ovlivnilo to, jak jsem na sebe nyní přísná a jaké na sebe kladu nároky.

Nikdy jsem před závodem nespala, jak jsem byla nervózní. Měla jsem strach. Celou noc mě bolelo břicho, přála jsem si, abych neupadla a nic nepokazila. Ráno jsem se nemohla nasnídat a klepala se celá jako ratlík. Naštěstí je bruslení z 90% o tom, co natrénujete během přípravného období a faktor náhody nebo štěstí je vcelku malý. Do dneška mě trochu mrzí, že mě tehdy nikdo nenaučil, jak se stresem pracovat.

Velká očekávání, velký stres

Stres plynul hlavně z velkých očekávání. Když jsem se věnovala krasobruslení, dřela jsem jako blázen a nikdy ani nepomyslela na to, že bych se na to vykašlala. Neuměla jsem si představit, že bych přišla a řekla: „Už mě to nebaví. Už nemůžu…“ Zničila bych tím představu rodičů o vrcholové krasobruslařce. Moje mamka moc chtěla, abych byla nejlepší, bezchybná a přenášela svoje obavy z chyb a neúspěchu na mě. Byla jsem pod hrozným tlakem. Doma nebylo prakticky jiné téma ke konverzaci než mé výsledky.

V 15 letech jsem po zranění přešla na plážový volejbal, který mě rychle zaměstnal stejně intenzivně jako krasobruslení. Tentokrát mě už ale nikdo nemusel nutit, byla to čistě má volba. Dodnes si pamatuju na první trénink, kdy se mě trenér zeptal, jak často chci chodit hrát a kam to chci ještě v tomhle věku dotáhnout. Moje odpověď: “Kam jen to půjde a snad každý den ne?” ho docela překvapila.” Během tří let jsem se dostala na úroveň mládežnických mezinárodních soutěží a přesto, že jsem byla ze začátku hodně nervózní, nevedlo se mi vůbec zle. Naštěstí už jsem byla pryč od individuálního sportu a na písku mám vedle sebe člověka, o kterého se můžu opřít.

S psychikou jsem začala dělat pokroky díky nové trenérce. V zimě 2018 jsem udělala velký krok vpřed. Začala jsem tím, že jsem chtěla pochopit, proč reaguji tak špatně ve vypjatých situacích, proč na sebe stále vytvářím takový tlak a ve hře mám tak velké výkyvy. Skládala jsem dohromady informace jako puzzle. Sbírala jsem postřehy od trenérů, psychologů a samozřejmě i z knížek. Poznatky se snažím aplikovat na svých trénincích jako hráčka i jako trenérka.

Zdroj: instagram.com/dostynicol

Kdo hraje, ten se baví. Jinak to nemá smysl.

Dříve jsem před zápasem měla plnou hlavu toho, jak hrát, co nesmím zkazit atd. Samé stresující věci. Po čase mi došlo, že tudy cesta opravdu nevede! Beach volejbal je hra. Hra se hraje a kdo si hraje, ten se baví. Z toho mi vyplývá, že pokud se tím nebudete bavit, nebudete se nikam posouvat a nemá to smysl.

Poslední dobou si před zápasem pomáhám vizualizací, která se mi osvědčila jako nic jiného před tím. Vždy říkám Aničce (své spoluhráčce) „dej mi 3 minuty“. Samotná vizualizace začíná už večer před zápasem když jdu spát. Jen ležím se zavřenýma očima, poslouchám svůj dech a v hlavě si odehraju jeden úspěšný balon za druhým. V mojí hlavě není nic jiného než my dvě na hřišti, úsměv na tváři a vyhrané balóny. Potom usnu. Druhý den, těsně před zápasem to ještě zopakuji a do hry nastupuji se skvělou energií.

Další věcí co mi pomohlo je mít neustále pozitivní přístup, nebát se opřít o parťáka a i když je nejhůř, být schopná se v zápase svěřit a nechat si poradit. Také už nedělám žádné závěry. Dřív jsem si už před zápasem říkala tak tenhle tým prostě nemůžeme porazit a nebo že to bude hračka. Když udělám maximum ve své hlavě a pak prohraji, dokážu se s tím smířit a přiznat, že soupeři byli lepší. Pokud se ale nechám psychicky rozhodit už před hrou, nikdy ze sebe nedostanu maximum.

Ve škole jako černá ovce

Teď trochu z jiného soudku… Škola! První stresová situace přišla na střední. Ve třídě seděla většina spolužaček, které byly vázané jen na studium. Po škole zamířily rovnou domů, kde je čekaly domácí úkoly a příprava na další den. Já místo vysedávání nad učebnicemi utíkala na trénink a odsouvala studium na co nejpozději to šlo. Většinou jsem vše řešila na poslední chvíli v noci před testem a nebo odevzdáním. To mi samozřejmě na dobré známky nestačilo, ale čert to vem. Holky za trojky brečely a já se za ně modlila. U učitelů jsem byla černá ovce třídy a z věty, že tohle je škola pro ty, kteří tomu dávají 100 procent a ne pro ty, co sportují, se mi dělalo lehce nevolno.

Vůči stresu z okolí jsem ve škole vcelku imunní, rozhodit se dokážu jedině sama. Pomáhá mi říct si, že může být hůř – nejde o život a v nejhorším případě zkoušku prostě neudělám. Co by to vlastně znamenalo? V drtivé většině případů vlastně nic extra vážného.

V životě je vždycky více cest, jak dojít za svým snem. Některé jsou jednoduché, jiné těžší. Nikdy ale není pozdě, vypravit se za tím, co chceme a neměli bychom dovolit našim obavám a stresu, aby nás od cesty odradil.

Sledujte náš FacebookInstagram

samotna-polozena

Soustředění pro úspěšný den

Mindflow je přírodní alternativa energeťáku, kávy a čaje. Pomůže porazit únavu a naplno se soustředit 3–4 hodiny.