Nicole: Dvě školy, práce a vrcholový sport

Od Nicole Dostálová

Znáte tu otázku: „Popiš se několika větami?“ Vždy říkám, že jsem obyčejná energická holka, co miluje sport a nedělá z malých věcí velké problémy. Jo, a občas se vymlouvám na to, že jsem blondýna. Mí blízcí zase tvrdí, že jsem až moc klidná a stále plná energie, kterou často nechápou, kde beru. Je těžké se mnou udržet krok. Nevydržím nic nedělat. Když bych měla odpočívat, jdu pracovat. Když bych měla spát, vstanu brzo a jdu cvičit. Dělám, co mě baví a pokud mě bude naplňovat stíhání nespočtu činností a věcí za den, tak je prostě stihnu.

Od mala sportuji několikrát denně. Sport miluji a je mou největší vášní. Vždy jsem ho měla na prvním místě, a to zejména před mou studijní dráhou. Častěji mě dokázal rozplakat právě trénink, na kterém mi to nešlo, než špatná známka ve škole, která mi byla „šumák“.

Hraju jako jedna z šesti hráček v reprezentaci plážový volejbal a stále mám ty nejvyšší ambice. Nechci to nikdy vzdát a vždy udělám vše, co je v mých silách. Když mi něco nevyjde, jsem zarputilá a zkouším to znovu a znovu. Z prohry se snažím poučit a brát ji jako motivaci do dalšího snažení. Většinou trénuji 2x denně a to i tehdy, když nemám v průběhu dne ani trochu času. Vstanu raději ve 4 ráno a půjdu od 6 do posilovny, než abych se na to vykašlala.

Kvůli svému nadšení pro sport jsem začala studovat vysokou školu se zaměřením na tělovýchovu. Sama dobře vím, že žádný chytrolín na biflování nejsem. Klobouk dolů před lidmi, kteří na tohle mají nervy. Vybrala jsem si obor se zaměřením na kondičního specialistu, který je pro mě jak šitý na míru. Protože chci sportu rozumět komplexně a být schopná dostat z každého maximum, přibrala jsem si minulý rok ještě druhý obor, “výživového specialistu.”

Denní tipy pro lepší život 👍

Pošleme vám každé ráno jeden tip. Pohodlně do Messengeru. Proč používat režim Letadlo, jak denně vypít víc vody a spousta dalších užitečných tipů. Přidejte se ke stovkám odběratelů!

Můj typický den začíná ve čtyři ráno

Budíček mi zvoní ve 4 hodiny, ale většinou ho odkládám na 4:15, a pak to všechno začíná. Jdu se umýt, obléct, zabalit věci na celý den a snídat. Když je ráno hektické, tak už pak celý den nestíhám, proto se snažím v klidu a pomalu snídat a užít si aspoň chvilku bez spěchu. V 5:20 vyrážím na kondiční trénink, který je od 6. Cestou dojídám zbytky snídaně nebo řeším resty z předchozích dní.

Kruhový trénink trvá cca hodinu. Ten silový mi zabere minimálně hodinu a půl. Ranní výkon mě vždy probere a vím, že celý den budu mít díky tomu skvělou náladu. Po první fázi většinou spěchám do školy, kam skoro nikdy nepřijdu včas. Obvykle dorazím uprostřed přednášky. Jsem člověk, který se nutně potřebuje se všemi pozdravit a povtipkovat, pak se ale vtipná Niky změní v Niky studentku. Ve škole se snažím spojovat teorii s mými sportovními zkušenostmi. Chci pochopit všechno hned a udělat si vlastní názor. Je pro mě důležité, že to co se učím, mohu přímo testovat v praxi.

Kolem 13 hodin odjíždím na druhý trénink, který už je na písku. Tyhle tréninky bývají hodně intenzivní a trvají asi 100 minut. I když mi kolikrát něco nejde a tréninky jsou hodně náročné, naplňuje mě, když po čase snažení začínám vnímat, jak se zlepšuju.

Po tréninku opět letím do školy, kde mě čeká druhý maraton přednášek, seminářů a vysvětlování, proč jdu zase pozdě.

Od 18 hodin pracuju v areálu Sport Vítkov. Trénuju děti i dospělé beachvolejbal a vážně mě to naplňuje. Mám svoji stálou skupinku usměvavých holek, které mi dodávají energii. S dětmi je to malinko horší. Musíte být hodně trpěliví a nezatěžovat je zbytečnostmi. Trénování bych se ráda věnovala i v budoucnu.

Kolem 21 hodin se vracím domů, kde na mě ještě čekají emaily a práce pro sportovní areál, příprava večeře a učení. Při celodenní zátěži je pro mě velice obtížné hned neusnout a dokopat se k nějaké kloudné aktivitě. Ani „kafíčko“ už nefunguje! Dva měsíce mi už ale pomáhá MINDFLOW. Na několik hodin podpoří mou koncentraci a potlačí pocit únavy. Učení mi pak jde hned lépe. Navíc se mi líbí, že je přírodní a neobsahuje žádný cukr.

Zdroj: instagram.com/dostynicol

Hodně lidí se mě ptá, kde beru tolik síly, energie a pozitivní nálady

Podle mého je to jenom o vlastním nastavení mysli. O tom, co děláme a jak to děláme. Věnuji se zejména činnostem, které mě naplňují a dělají mi radost. Díky tomu necítím, že něco “musím”, ale spíš, že sama chci. Ano, nějakou energii do toho musím vložit, ale vždy se mi to několikanásobně vrátí, ať už jde o mé tréninky, trénování lidí, anebo učení se do školy.

Všechno, co děláme, je jen naše volba a jsem přesvědčená, že se mi to jednou vrátí. Mám samozřejmě i špatné dny, kdy se mi něco nepovede a jsem smutná. Vnímám je jako nutné zlo a ve výsledku mě dělají silnější!

Energii mi dodávají pozitivní lidé, které potkávám a kterými se cíleně obklopuji. Obrovský vliv má také zdravá a vyvážená strava. Trvalo mi dlouho, než jsem přišla na to, co jíst a co ne. Kombinace návyku a náročných tréninků způsobuje, že si tělo samo řekne, co chce a na nezdravé jídlo už ani většinou chuť nemá.

Kdybych měla říct jednu věc, která mi pomáhá každý den a kterou bych mohla doporučit ostatním, tak je to “nedělat z malých problémů velké starosti.” Myslím, že až moc často řešíme blbosti a děláme si zbytečně hlavu z malicherností. Zkuste to a vše půjde líp. 🙂

Sledujte náš FacebookInstagram