Jan Šmerhovský ve 22 letech zvládá studium i vlastní start-up

Od Jan Šmerhovský

Designér, projekťák, zakladatel fashion start-upu KNTR, a nebo student na Copenhagenské univerzitě v Dánsku, který žil část svého života v Kodani, Liverpoolu i v Londýně, kde ve 20 letech otevřel svůj první stánek s trdelníky. To všechno by se dalo říct o teprve 22 letém Janu Šmerhovském, který své první podnikání rozjel už ve 14 letech a kterého jsme vyjímečně zastihli a vyzpovídali v jeho rodné Praze.

Jak bys sám sebe představil?

To je docela výzva. Zatím nemám nacvičený svůj elevator pitch, ale to je primárně tím, že figuruji v mnoha projektech a proto se snažím cílovou skupinu nezatěžovat zbytečnostmi.

Navíc se stále vyvíjím a moje životní krédo nikterak nekoresponduje s konkrétní osobností. S jistou nadsázkou bych se ale zařadil mezi mileniály, kteří se dívají kriticky na svět a rádi by něco změnili.

Jak ses dostal k podnikání?

Těžko říct, ale podnikání nejspíš přirozeně vyplynulo z mého okolí. Táta podnikal, jeho brácha taky a samotná myšlenka podnikání mi dávala smysl víc než cokoliv jiného.

Když jsem dospíval, nerozumněl jsem tomu, proč lidi pracují pro někoho jiného, když si můžou realizovat svoje sny a pracovat “sami pro sebe”. S tímhle přístupem jsem vstoupil do puberty a začal vzhlížet k podnikatelům a vizionářům. Svojí osobnost jsem v té době kultivoval patřičnou literaturou hlavně ze světa byznysu a osobního rozvoje.

Na svojí první podnikatelskou zkušenost vzpomínám s úsměvem. Bylo mi tenkrát čtrnáct let a výměnou za hotovost jsem si půjčil stejný obnos skrze tátovu kreditku. Na mamku jsem pak objednal trička z USA a ty prodával po škole a okolí. Doteď si pamatuju, jak jsem mamku neustále hnal na poštu. Nebylo mi patnáct a neměl jsem občanku, tak jsem si zboží nemohl vyzvednout sám.

Honza a jeho stánek s trdelníky v Londýně

Jaká byla tvoje nejtěžší chvíle v práci nebo v podnikání a co ses díky ní naučil?

Asi když jsem v Londýně otevřel stánek s trdelníky. Brzy mi došly peníze a bylo po všem. Plynou z toho pro mě dvě lekce. Vždycky být pánem celého podnikání a nepřibírat k sobě partnery s rovnocenným podílem, pokud nemají ekvivalentní zájem, motivaci a nasazení.

No a pak mít ty prachy. Ideálně si vždycky spočítat vše dopředu a mít v záloze rezervu, zvlášť když pořádně nevíte, do čeho jdete.

Proč Dánsko a proč bys mladým lidem doporučil studium a práci v zahraničí?

Dánsko jsem si vybral primárně kvůli progresivnímu vzdělávacímu systému a konkrétnímu studijnímu programu. Předtím jsem studoval v Liverpoolu, ale anglický, ryze akademický vzdělávací systém založený na psaní esejí, mi moc neseděl.

Navíc mi nedávala smysl studentská půjčka, a i když jsem studoval Russell Group, nepřišlo mi to nic extra. Čtvrt milionu za rok bych asi dokázal zhodnotit líp. Proto jsem po roce zamířil do Dánska, kde jsou studijní podmínky úplně jiné.

Utekl jsem od akademického světa a nastoupil na Kodaňskou školu technologií a designu, kde se mi dostalo hojné praxe. Každý školní projekt představoval reálný business case, který byl mnohdy realizován a v některých případech i odkoupen některou firmou. Když víte, že krom “áčka” můžete dostat reálnou zkušenost a peníze, tak vás to jako studenta žene kupředu.  

Formát zkoušek vzdáleně odpovídá reálným situacím. Často se aplikuje 72 hodinová zkouška, kdy na začátku dostanou studenti zadání a ve skupině či individuálně musí vypracovat projekt. Je to záhul, ale stojí to za to.

Studium je proloženo povinnými internshipy. Ty šikovnější studenti se dostanou do brandu jako je např. Coca-cola, Redbull a nebo rozjedou vlastní business. Ve výsledku doděláte školu a krom titulu máte v CV minimálně dva cenné zářezy z praxe.

Kromě toho jsem si jako každý druhý sáhl na studentský grant a v průběhu studia vydělával okolo 40 tisíc měsíčně. Byl jsem taky vybrán mezi top 5 studentů a poslán na stáž do Silicon Valley. Dánsko mi dalo praxi, vzdělání i finanční stabilitu. Prostě vše, co jsem potřeboval.

Můžeš popsat svůj typický den? Jsou nějaké denní rutiny, které ti pomáhají využít svůj čas naplno a stihnout vše, co potřebuješ?

Ráno vstanu před osmou po idealizovaných 8 hodinách spánku, které ale často fluktují spíš mezi 4–6 hodinami. Jako první si dám studenou sprchu, v županu napíšu to-do list, nasnídám se a vyrazím z domu.

Zásadně nepracuji a neučím se doma, protože rád odděluji místa od úloh. Proto jdu buď do kanclu, a nebo do knihovny.

Po práci mířím na půl šestou na kurz dánštiny nebo do místního start-upu. Okolo deváté sedám na kolo a jedu domů, kde se najím a na 10. hodinu jdu buď do gymu a nebo běhat.

Po půlnoci ještě usedám k PC, řeším administrativu, odepisuju na messengeru, řeším emaily a resty, co se přes den nakupily. Posléze ulehám do postele a sahám po nějakém zajímavém životopisu nebo jiné non-fiction knížce.

Denní tipy pro produktivnější den 👍

Pošleme vám každé ráno jeden tip. Pohodlně do Messengeru. Proč používat režim Letadlo, jak denně vypít víc vody a spousta dalších užitečných tipů. Přidejte se k tisíci odběratelů!

To zní jako dost nabitý program. Jak bojuješ s únavou, a nebo nedostatkem motivace?

Často řeším nedostatek spánku, kdy nejsem schopen racionálně přemýšlet a schopnost provádět kvalitní rozhodnutí upadá. V tu chvíli se spoléhám na autopilota a rutiny.

Ráno je jasné, studená sprcha mě na chvíli probere. To podpořím vydatnou snídaní a půl litrem vody. Přes den se vyhýbám cukru, hodně piju a jím kvalitní a zdravou stravu.

No a pak přijde na řadu kofein, z kafe mi je blbě, a proto se mu snažím vyhnout. Na povzbuzení používám buď černé čaje nebo právě Mindflow, které mě na 3–4 hodiny zaručeně probere a umožní mi naplno se soustředit. Navíc se mi líbí, že je přírodní a neobsahuje žádný cukr.

Co je KNTR a proč projekt vznikl?

KNTR spadá do kategorie udržitelné módy. Vyrábíme vlastní, lokálně a ručně šité oblečení z biobavlny. Krom výroby udržitelného oblečení se snažíme informovat širokou veřejnost o ekologické stopě masového módního průmyslu a nabádat ji k zamyšlení.  

Projekt vznikl z několika důvodů. Kořeny KNTR vedou na osmileté gymnázium, kdy jsme s klukama často kritizovali oblékání v Česku.

Paradoxně se komunistické tyrkysky a podobné extravagantnosti do módy vrací, a tak se někteří češi stávají nevědomky módním ternem. To nám samozřejmě nevadilo, jen je všeobecně známé, že se Češi prostě neumí oblékat. Na druhou stranu se není čemu divit. Místní trh jim nenabízí nic, čím by se mohli pyšnit. Proto jsme začali šít vlastní oblečení.

Projekt nabral na hlubším významu, když jsem se začali pídit po módním průmyslu a zjistili, co je to za prasáka. Co se produkce odpadu týče, jedná o druhý nejhorší, hned po tom ropném.

Všeho všudy je nás dnes v KNTR osm. I po čtyřech letech existence máme ale spoustu otazníků a kdo ví, kde budeme za rok.

Máš nějaký vzor a nebo osobní vizi?

Myslím si, že pro každého funguje něco trochu jiného a to musí formou experimentu objevit. Vše začíná vůlí a chutí měnit své návyky.

S každou další zkušeností zjišťuju, jak jsem nezkušený a to jak v podnikání, tak i v cestování. Aneb, jak řekl Sokrates: “Vím, že nic nevím”. Tahle paralela mi dává nekonečný chtíč se neustále posouvat a zkoušet nové věci.

Vzděláváš se sám? Jakou formou a jaké kanály používáš?

Po tom co jsem prošel českým gymplem, mi už tehdy nic jiného nezbylo. Forma celoživotního vzdělání je pro mě alfa omega všeho. Informace jsou dostupnější než kdy dřív. Proto je vyhledávám sám a nespoléhám se jen na školu.

Ráno při jízdě na kole poslouchám audioknihy, přes den kurzy dánštiny a večer podcasty z tech světa a businessu.

V neposlední řadě moc rád čtu. Od počátku nového roku už jsem na 16 knihách. No a když mi něco nejde, tak jdu na kurzy na lynda.com nebo googlím a youtubuju. Dnes je to jenom o alokaci času, každý může být kdokoliv. Jenom je třeba se rozhodnout.

Je něco co ti ve společnosti vyloženě vadí a proč?

Vadí mi konzumerismus a přehnaný materialismus. Lidé by měli přestat pózovat na sociálních sítích a začít dělat něco prospěšného pro svou budoucnost a společnost.

Máš nějakou zásadní myšlenku, která ti změnila život nebo podle které se snažíš žít?

Mám generální set principů, který následuji již od útlého věku. Tenkrát jsem si přečetl 7 Habits of Highly Effective People od Stephena R. Coveyho, toho se držím a nabaluji na to.

Například nedávno nám přijel přednášet na CBS Bill McDermott, Global CEO SAPu. Bill nám líčil své životní milníky a rozdal svoji autobiografii. V té popisuje životní krédo, které ho provedlo mládím. Vesměs ho zajímalo “kam a jak daleko může až zajít”. Tahle myšlenka mi utkvěla v hlavě.

Každopádně je tu drobnost, která u mě vévodí všemu a občas mě ponukne k tomu, abych třeba napsal Marku Zuckerbergovi nebo zaklepal “na blind” v Santa Monica studiu a získal schůzku s jejich CEO.

Vždy když sbírám odvahu, tak se sám sebe zeptám: “Kdyby to byl tvůj poslední den, udělal bys to?“ Zní to trochu pošetile a pompézně, ale to, že nad celou situací začnu přemýślet trochu jinak a odlehčím ji, mi dost pomůže. No a odpověď je většinou jasná.

Sledujte náš FacebookInstagram

samotna-polozena

Soustředění pro úspěšný den

Mindflow je přírodní alternativa energeťáku, kávy a čaje. Pomůže porazit únavu a naplno se soustředit 3–4 hodiny.

Pokračovat na →  První rok Mindflow